Johanka: Stála jsem před
kaplí
u naší vesnice
zvonili poledne
a zrála pšenice
přes pole přeběhl
mraků stín
ovce mi chtěly sníst
mou náruč kopretin
Vítr se proháněl
Boží dlaň hladí
klasy
a v jeho
šumění
jsem uslyšela hlasy
smály se ...
Hlasy: Johanko, Johanko,
to není
pšenice
to jsem já,
archanděl
to jsme my –
světice –
Michael,
Markéta, Kateřina.
Johanka: Pan farář řekl mi
že to se
dětem stává
a pak se
vyptával
jestli mě
bolí hlava ...
už on mi
nevěřil –
já ano – ze
všech sil.
Vítr se
proháněl
Boží
dlaň hladí klasy
a
v jeho šumění
jsem
uslyšela hlasy
smály
se ...
Hlasy: Johanko,
Johanko,
to není
pšenice
to jsem já
archanděl
to jsme my –
světice –
Michael,
Markéta, Kateřina
Johanka: Táta mě hrozně zbil
a bratr se mi
smál
maminka
plakala
a pláče pořád
dál ...
Tři roky ke
mě mluvily
ty svaté
hlasy
a já se
vznášela
do
nadpozemské krásy ...
Vítr se
proháněl
Boží dlaň
hladí klasy
a v jeho
šumění
jsem uslyšela
hlasy
smály se ...